University of Aberdeen BioMed Sciences Ball │ Jak se dělá ples

Ahoj všichni! Dneska se společně podíváme trochu mimo téma kosmetiky(i když...) a zabrousíme do mého světa zahraniční studentky. Jak už jsem zmínila v předchozím článku o řasence od KIKO Milano, minulý týden jsem vyrazila na univerzitní ples. Plánovala jsem to už v předchozích dvou ročnících, ale buď nebyl doprovod, nebo peníze anebo obojí. Letos sice nebylo moc peněz, ale aspoň jsem mohla dorazit s plus one, a ne jako mrzout samotná. Nic proti lidem, co dorazí na takovou událost samotní, nicméně já z nějakého důvodu nemám v ročníku moc přátel(alespoň ne na mojí fakultě), takže bych tam byla úplně sama.

Na ples jsem se moc těšila. Nebyl to první ples vůbec, nicméně byl to první ples v zahraničí a hlavně můj první univerzitní ples. Brala jsem to tak trochu jako můj druhý maturák(ano, až tak). Objednala jsem si šaty z Aliexpressu(protože nekradu a nemám 150£ na šaty z normálního obchodu), které dorazily o tři velikosti větší. To mě přivádí k moudru, o které se s vámi podělím. Americká velikost deset je podstatně větší než britská velikost deset. Mějte to na paměti.

Můj plán byl asi takový. Ušetřit si peníze na:

- Kadeřníka

- Kosmetičku

- Švadlenu, co by mi upravila šaty.

Nakonec to dopadlo tak, že jsem si šaty sama "spíchla"(což samozřejmě bylo vidět, ale doufala jsem, že kombinace tlumeného světla a alkoholu udělají své), nalíčila se sama a vlasy si vystačily s mojí pochybnou kulmou. Aneb studentský život.

Ples byl pořádaný Biomedical Sciences Society z University of Aberdeen, ostatně tak jako každý rok. Celé to začalo tím, že nás předem objednaný autobus vyzvedl v centru a dovezl nás na místo konání, a tím byl hotel Marriott kus za Aberdeenem. Ve dveřích do sálu jsme dostali sklenku šáňa a já málem padla, protože to na mé české skromné poměry bylo dost luxusně vyhlížející místo. U stolu jsme skončili s dalšími šesti studenty, které si vybavuji z přednášek. Můj level úzkosti vyšplhal do historických výšin, protože nemám ráda společenské zvyklosti, protože jsem trochu společensky neohrabaná. A tak jsem začala upíjet z naší zásoby alkoholu - šest lahví pro osm lidí. To jde. Kdyby mi ovšem víno chutnalo. Nicméně když je nouze, tak je nouze.

Následovala tříchodová večeře, kterou jsem si ani pořádně neužila, protože neumím jíst jako normální člověk, a tak jsem se celou dobu víc starala o to, abych na sebe nevyklopila celý sýrový koláč. A stále to hojně zapíjela vodkou s džusem(protože víno se skutečně nedá pít).

Po večeři následovala volná zábava a Ceilidh dancing. Přítel se zeptal, jestli bych to ráda zkusila. "Nooo". O tři tequily později: "Let's dance!!". No nakonec byla docela sranda, nicméně zkuste tančit v dlouhých šatech. Není to lehké - o to horší, že díky mé výšce jsem nikdy dlouhé šaty neměla.

O další tři tequily později byl ples u konce a na nás čekal autobus, který nás odvezl přímo na afterparty. O tom se už asi rozepisovat nebudu, především proto, že si toho zase tolik nepamatuji. Jediné, co mě udivuje je, že jsem se domů vrátila s deštníkem, o kterém jsem byla přesvědčená, že někde zapomenu. O to víc, že jsem se vrátila domů i se selfie stick, která nebyla moje. Takže já bych řekla, že se ples docela povedl!