Co jsem si myslela, když jsem byla malá

Název článku tak nějak mluví za vše. Takže o co vlastně jde? Rozhodla jsem se sepsat některé perličky z mé dětské logiky, aneb co jsem si myslela nebo nechápala, když jsem byla ještě malá. Snad vás to alespoň trochu pobaví, možná se v něčem také naleznete.

Jack Dawson a topení

Jako malá jsem na Titanic koukala téměř pořád, jen konec jsem vždycky přeskakovala. Zkrátka jsem se nedokázala vyrovnat se smrtí sladkého a okouzlujícího Jacka Dawsona. Navíc jsem několik let byla naštvaná na Rose, která Jackovo zmrzlé tělo pustila a sledovala, jak padá ke dnu. Vždyť mohl žít! Stačilo položit Jacka vedle topení a čekat než rozmrzne.

Až později mi bylo vysvětleno, že takhle lidské tělo nefunguje, takže má iluze o tom, že můžeme v klidu zmrznout a pak zase ve zdraví roztát, byla zničena.

Dopis z Bradavic

Od prvního momentu, kdy jsem se začetla do Harryho Pottera jsem očekávala, že mi v jedenácti letech přijde dopis s pozvánkou do Bradavic. Dokonce jsem škemrala, ať mi naši prozradí, že nejsme mudlové, že to stejně vím. Smutné je, že jsem to myslela smrtelně vážně. V jedenácti letech mě čekal poměrně šok.

Ježíšek a vánoční strom

Už od malinka mám zažitou představu o Ježíškovi. Je to Vánoční stromeček s očima!

Opět z edice mých starých článků :)

A co jste si mysleli jako malí vy?