People? I hate people!

Zdravím všechny, doufám, že maturanti se s maturitami poprali bez problémů, vysokoškolácí válčí lépe než já a tak podobně. Dneska je pátek, moje zkoušky jsou za tři dny a já jsem přešla do režimu, kdy se neobtěžuji se společensky schválenými zvyklostmi, například se zdvořilostí vůči okolí. 

1) Lidé, co jdou pomalu před vámi roztaženi přes celý chodník.  

HNI! SE! Jsem vysoká a mám dlouhé nohy, a tak chodím rychle. A neuvěřitelně mi leze na nervy, pokud jde někdo pomalu. Lépe řečeno, já chápu, že někdo potřebuje na chůzi čas, nicméně v drtivé většině případů jedinci téměř couvají. A ještě lépe jsou roztaženi přes celý chodník tak, aby je nikdo nemohl předejít. A tyhle parodie na duchaplnou existenci mají speciální čidlo, oči vzadu nebo já nevím co, ale kdykoliv vykročíte směrem, abyste je tedy předešli, udělají krok stejným směrem. Pokaždé. 

2) Lidé, co jdou naproti vám

Tohle je specialita především na mojí univerzitě. Všichni, co jste byli někdy v UK asi víte, že starší části měst jsou dost úzké. To je případ v Old Aberdeen, kde má uni sídlí. Je to původní část města, a tak je to tam takové maličké, jak pro hobity. Z toho plyne, že chodníky jsou úzké tak, že se na něj vedle sebe vejdou tak dva lidé anorektických rozměrů. Takže v momentě, kdy jsou naproti sobě dva lidé, vyhnou se stěží, ale jsme lidé s univerzitním vzděláním, takže by neměl být problém vyrovnat se s touto situací. Bohužel na mojí uni je poměrně dost velká skupina studentů humanitních oborů, a tak to není evidentně všem tak jasné. Naprosto ze srdce nenávidím, pokud jdu po ulici a naproti mně jde skupina zmalovaných nádher(kde na to berete čas? Jak? Já mám na sobě zbytky od make-upu ještě ze včera a jsem téměř v pyžamu, protože na to zkrátka nemám čas a energii) a v momentě, kdy se máme vzájemně vyhnout, ony nehnou brvou. Nic jako zástup tak, abychom všichni mohli v míru koexistovat. neexistuje. Dámy čekají, že uhnu. A já bych ráda, protože ten váš Chanel od Marilyn Monroe je mimochodem k zblití, ale já jaksi nemám kam, pokud nezvážíte možnost, že na tři vteřiny nepůjdete vedle sebe. Mám snad skočit do silnice pod autobus? Nebo vyvrtat díru do zdi? 

3) Lidé, co neustále kritizují iPhony

Já naprosto chápu, že někomu telefony od Apple nesedí, ale naprosto duševně nenávidím lidi, kteří během hodiny udělají 30 debilních a trapných vtipů na ten můj růžovej ajfoun, co mi jednou spadne a hned se rozseká, anižby někdy měli v ruce cokoliv z dílny Apple. Pojď, uděláme test, fláknem o zem můj iphone a tvůj slavný Samsung a uvidíme, který z nich se rozmlátí. WOW, oba! Čím to asi bude? Nejspíš tím, že ani jeden z modelů není na to, aby jsme jej házeli o zem. A jestli znáte hodně lidí s iphonem, co mají roztřískaný display, je to tím, že apple je i po nárazu schopen fungovat zatímco ostatní značky se už neproberou. Nazdar. 

4) Matky s dětma na mateřské

Ano, všichni tleskáme, vytlačila jsi z vagíny tříkilový meloun! Gratuluji. To ovšem nikomu nedává právo chovat se jako totální ignorant. NEJSI NA PLANETĚ SAMA! Moje máma porodila mě a bráchu a nevšimla jsem si, že by předbíhala ve frontách a vrážela do ostatních se slovy "sorry, mám dítě". Drahé maminky na mateřských, asi to je peklo na zemi, nicméně vzhledem k tomu, že nemusíte do práce, nemáte nárok na to, do ostatních vrážet, předbíhat a všechno si nárokovat. Mít dítě bylo vaše rozhodnutí(i ty omyly s prasklou šprckou, nejít na potrat je také vaše volba), takže bych ocenila, kdybyste svou existencí nekomplikovali mé rozhodnutí jít jenom do pitomého krámu pro chleba. 

5) Děti

Nemůžu děti ani vystát, pokud nejsou z mého rodu. Cizí děti mi vadí. Jsou upatlané, vřískají a mají debilní zvyky. Navíc nějaký respekt ke starším asi dávno vymřel - já se třeba deváťáků v první třídě docela bála. Nicméně ve svých jednadvaceti let jdu kolem prvňáčků(když jsem v čr) a první spratek mi plácne přes zadek a další zahuláká "tak tu bych prcal"(true story, bro. Nicméně je to tak tři roky zpátky). Tak to prrr, na to ještě nemáš anatomii brachu. 

6) Lidé, co mi lezou do osobního prostoru. 

Ne. Na to není žádná omluva. Pokud stojíme ve fronte, udělej krok zpět. Pokud jsme na koncertě, udělej krok zpět. Místo půl kilometru budeš od svého favorita půl kilometr a třicet centimetrů. To už není rozdíl vzhledem k tomu, že i tak vidíš kulové. 

7) Hypochondři

Tohle se docel dost týká lidí, co znám, ale nemůžu si to odpustit. Už zase umíráš? Tenhle měsíc už podruhé. Ne nemáš zápal plic, neodchází ti ledvina, máš obyčejnou rýmu. Seber se, dej si dva hrnky čaje. Všechno bude v pohodě. Oh bože teplota 37.1, to je případ pro ambulanci. Stop! Jsme dospělí, ve světě dospělých musíme tolerovat bolístky hlaviček, protože nepijeme dost, neskládáme se z rýmiček a už vůbec neběháme k doktoru kdykoliv se cítíme unavení, protože věřte tomu nebo ne, práce vyčerpává, ale někdo to dělat musí. 

8) Lidé, co si neustále stěžují na nedostatek peněz...

...ačkoliv utrácí za kdejaklu kravinu. Nemůžou jít na kafe, protože kafe je moc drahé, ale rtěnku Sin od MAC mají třikrát, protože proč ne. Obecně nemůžu vystát lidi, co si neváží peněz a jsou mlc líní na to, aby víc pracovali, když není zrovna posvícení. Je to jejich styl života, ale v tom případě ticho! 

9) Příliš dochvilní lidé

Máme sraz v 10. Je 10:01 a mně už na mobilu bliká zpráva, kde jsem. 

No nic, na desítku to asi nedotáhnu, protože jsem z psaní článku o lidech, co mi pijí krev docela rozčílená a musím se jít učit. Pokud vás tento článek obtěžuje a uráží, upřímně je mi to fuk. Pokud nepatříte k lidumilům jako já, klidně hoďte komentář, co za lidi nemůžete vystát vy.