Paulie Garand se vrátil s novou deskou jako Boomerang

Není moc zvykem, že bych se vyjadřovala o tom, co se děje v čechách, především proto, že jsem od mé kolébky tak trochu izolovaná, a tak se v českém dění moc neorientuju. Proto můj dnešní článek bude tak trochu jiným šálkem kávy. 

Několik dní zpátky jsem se bavila s kamarádkou, co studuje žurnalistiku na RGU(druhá univerzita v Aberdeenu - mimochodem, po Aberdeenu putuje petice za to, aby RGU sebrala titul Donaldu Trumpovi, který mu udělila víceméně zadarmo. Jen tak dál). A protože jsem kdysi dávno o žurnalistice snila, máme dost témat k hovoru. Tentokrát jsme se zaměřily na to, o čem která z nás nejraději píše a ačkoliv mě to samotnou překvapilo, uvědomila jsem si, že se nejraději zaměřuji na hudbu a kulturní události - to, že miluju psaní reportáží mi bylo jasné, ale ten zbytek? Ale je tomu tak. 

Takže vlastně tak daleko od svého 'vyznání' nepůjdu. 

Není tomu tak dávno, kdy mi Paulieho styl hudby byl docela cizí. Asi to bylo tím, že jsem v té době znala pouze interprety, kteří se reprezentují stylem nabouchanej rádoby beat, dát najevo, jací jsou to borci, všechny 'údy' poslat do ženských pohlavních orgánů, hodně tězkých prachů a kurvy. Hlavně ty kurvy! Naštestí se ale i naše hudební scéna vymanila z dob, kdy se populárně notovalo o tom, že má někdo nové boty a že my bychom si je měli taky koupit a když pomineme zoufalé výplody mentalní retardace zapříčiněné poruchou fragilního chromozomu X, které přinutily Sharlotu nahrát 'song' o tom, jak jí cituji každý chce klátit, zostuzování tohoto hudebního stylu už vyšlo z módy. Dobře, pravdou je, že se užírám závistí, protože bych taky moc a moc chtěla být ve klipu Lea Beránka.

Do popředí se dostal Paulie, Majk Spirit, Lipo a další, kteří za to tak nějak stojí a v momentě, kdy jejich singl proudí z vašich repráků, nemáte potřebu vystřelit si mozek z hlavy, ale domonce se vám to i líbí. Možná proto, že myšlenky samotných textů nemusíte hledat v pralesech zcestných vulgarismů. 

Paulie Garand a Kenny Rough na nás vyvalili jejich poslední album Boomerang 21.listopadu 2015 společně s novým videoklipem se stejnojmeným názvem. Tato dvojka funguje už docela dlouho a co si budeme povídat, jejich spolupráce šlape jako hodinky. 

Na albu se mimo jiné objeví například Lenny hned ve dvou skladbách, Martin Svátek, Separ a nebo třeba Jakub Děkan, který s Pauliem nenotuje poprvé. 

 Často se stává, že interpret vydá nadupané album, ale pak jeho tvorba tak nějak umře a všechno, co vydá poté, už není ono. To díky bohu není Paulieho případ, který s každým albem hroste, takzě posunul hranice zase o kus výš. Mimo chytlavých beatů opět uhodil hřebíček na hlavičku a přinutil nás zamyslet se nad vlastním životem. Tak jako básník za mikrofonem. Zmíním třeba Padělaný sny. 

Paulieho hudba mi sedne především proto, že nemá strach vyjádřit svůj kladný vztah k rodině a vlastní domovině. Zvlášť v posledních dvou letech mi tím přirostl k srdci. La familia je krásným příkladem. Co se týká nejnovějšího alba, skladba L.B.C., ve které se znovu a opět zaměřuje na svůj Liberec, nádherně vyjadřuje můj vztah k Plzni, kde jsem vyrostla, kde mám rodinu a přátele. 

 Za zmínku rozhodně stojí píseň Kříž. Mimo textu, který je mimochodem opět top, instrumentální podklad je doslova balzámem pro uši. Bez pout, kde se objevila také zpěvačka Lenny společně s Idea, zase hezky propojuje češtinu s angličtinou aniž by celý song týral naše uši katastrofální českou angličtinou, což co si budeme povídat, je u nás docela normální. 

Stejně jako u Mola, každý song na albu Boomerang svým osobitým způsobem zaujme a pokud jste jedni z těch, co si potrpí na cédéčka, Boomerang jistě stojí za investici stejně tak jako všechna Paulieho předchozí alba. A tak jen můžeme doufat, že z Paulieho eshopu zmizí žlutá páska s nápisem Vyprodáno a my budeme moci potěšit náš přehrávač tímto vytuněným albem.