Pár typů ze života vysokoškoláka

Zdravím všechny, co ještě nezlomili nad mým blogem pomyslnou hůl. Stalo se, jak jsem očekávala. Začal semestr a já na psaní vůbec nemám čas. Myslela jsem si, že článek týdně zvládnu, ale bohužel. Ono se všeobecně ví, že v druháku přituhuje. A taky že přituhlo. 

Každopádně se dneska pokusím něco sepsat, protože jsem v dobré náladě, jelikož jsem včera vyhrála soutěž o zaměstnance měsíce a díky finanční odměně si monu dopřát "wee trip to London".

Třetí týden uni je úspěšně za mnou a já se musím pochválit, protože oproti prváku se má docházka výrazně zlepšila a i intenzita mého samostudia razantně stoupla. Dobře, můj pondělní zápek nebudeme počítat, protože má kocovina byla rozhodně neoprávněná a stále jsem dotčena, protože člověk by měl být schopen normálně fungovat po pěti ciderech. No nic, to jsem odbočila. Každopádně, prvák byl oproti druháku vysloveně sranda a já tedy až po roce objevuji způsoby, jak přežít v džungli univerzitního života. 

1) Kyslík!

Vzpomínáte, jak jste na střední 'děsně' potřebovali kafe a nemohli bez něj vůbec existovat? Tak vám řeknu tajemství. Mohli! Ale nebojte, já byla přesně taková a kafe pila po hoktolitrech. Ovšem teď jako student na plný úvazek a zaměstnanec baru se při spánkových sekvencích o pěti hodinách skutečně bez kafe neobejdu. Tentokrát skutečně mohu bez pardonu říci, že kafe je mým kyslíkem.

2) Je třeba mít nabito. 

Nebo alespoň nabíječku po ruce. Není nic horšího, když máte na dvouhodinovou pauzu vybitý telefon/tablet/notebook. Totéž na přednáškách. V angličtině je studium prostě složitější, pokud nejste rodilý mluvčí, a tak jsem vděčná za powerpointové slidy, které máme na internetu. Bez nich jsem na nyní dost složitých přednáškách ztracena. A proto není nic horšího než vybitý tablet. 

3) Rivalita je nezbytná, ale přátele si udělat musíš.

Pokud vám na vzdělání a budoucnosti záleží, dojde vám, že vaši spolužáci jsou konkurence. A podle toho se spousta lidí také chová. Dává to smysl, ale na chvilku je třeba zapomenout na rivalitu a zkrátka se družit. Kontakty jsou ve finále důležitější než vaše studijní výsledky a tak se příště rozdělte o tabulku čokolády se svými spolužáky, půjčte propisku a nebo poraďte pokud látce rozumíte a někdo jiný v tom plave. Nikdy nevíte, kdy vy budete mít chuť na čokoládu nebo se v něčem začnete topit. 

4) Zaujměte

Buďte výrazní, ať si vás přednášející zapamatuje. Všichni mí profesoři pracují ve výzkumu a pokud se jim někdo ze studentů zalíbí, snáz mu pomohou s hledáním práce v oboru. 

Pokud vás je na přednáškách mnoho(nás je třeba tak 200, protože je nás asi 12 oborů dohromady. Zatím, časem se rozdělíme), je dobré nějak vyčnívat. A tím nemyslím, že si ubalíte na záchodcích kvalitního jointa a necháte se chytit. Pravda, jsem si jistá, že půlka mých přednášejíicích by přisedla a potáhla se mnou, ale víte, co chci vyjádřit. Pokud něčemu nerozumíte, zeptejte se po přednášce nebo v emailu. Mějte dotazy, i když to je třeba pitomost. Oni alespoň uvidí, že krom šlofíka uprostřed výkladu o látce také trochu přemýšlíte a to se cenní. 

5) Pište si deník

Možná se ptáte proč, ale deník je skutečně výborný pomocník. Přijde moment, kdy toho bduete mít až nad hlavu, ale nebudete zrovna v pozici, kdy vyžahnete půl flašky tequily. Deník je kreativní způsob, jak udržet mozek v kondici, ale zároveň si odpočinete. Navíc si lehce urovnáte myšlenky. 

(Student selfie!)

6) Najděte si letní program nebo se zapojte do souteže

Pokud tak učiníte, CV vám jednoho krásného dne velmi poděkuje. Získáte zkušenosti, reference a skvělé zážitky. 

7) Zapomeňte na tuny make-upu

Vysoká se od střední liší tal, jak to jen jde. A to i oblékáním nebo líčením. Nevím, jak na školách v čechách, ale v UK se většina studentů obléká na styl bezdomovce, protože na víc nám nezbývají síly. A hlavně je to vˇsem, jak se říká buřt. Hezká můžu být, až vyrazím do společnosti mezi obyčejné pozemšťany.

8) Naučte se chodit v cizích botách

Ano, já vím. Stejně jako všichni studentni vědeckých oborů a tak podobně si dělá legraci z humaniťáků.  V opačném případě, humaniťáci se zas brání, že nás nikdo nenutil studovat to složité. Ať už jste na jakékoliv straně, doporučuji navštívit přednášku nebo dvě od druhého tábora. Loni jsem si vzala jako volitelný oředmět historii 20.století a musím říct, že humanitní obory nepotřebují logické myšlení, ale titul rozhodně nemají zadarmo. Tedy alespoň ne v británii. Nejvíc času jsem strávila u studia ne chemie nebo buňky, ale právě historie. Takže ono to neni tak jednoduché. Oproti tomu, nedavno jsem četla článek studenta filozofie, který se šel pro zajímavost podívat na přednášku z chemie, tuším pro třetí ročník a podle jeho slov předpokládám, že studenty chemie bude navěky uctívat jako panybohy. 

Je to dobré vědět, co zažívá druhá strana, protože soudit je lehké, dokud si sami neprojdete danou situací.