Je tak nějak všeobecně známo, že češi jsou národem násosek a pijanů(a proto v jeho čele stojí učebnicový alkoholik) a ačkoliv nikdo nepřekoná zátež, jakou průměrný čech testuje svá játra – snad jen zdatný vodkou prosátý rus, dalším v pořadí naši alkohitparády jsou Skotové. Proto bylo pro mě jako pro češku poměrně zajímavé pozorovat ‚noc ve městě‘ se svými skotskými kamarády. Tedy hlavně proto, že jsem celou noc zůstala na rozdíl od odstatních úplně střízlivá.
Právě jsem si nasadila velký cíl a to nepít alkohol až do oslavy jednadvacátých narozenin, která je naplánována na devátého srpna. Co si budeme povídat, potřebuji to jako sůl. Pokud denně pracujete, je to snadné, ale v momentě, kdy je na pořadí nějaká ta společenská událost, je těžké zříci se alkoholu, zvlášť pokud jste tak trochu zamlklý nerd jako jsem já, protože všichni víme(a já obvzlášť), alkohol prolamuje ledy.
Rozhodla jsem se tedy sepsat v bodech, jak celá vodkou a ginem prosátá noc vypadá z pohledu abstinenta.
19:30 – Party začíná
Já ovšem sedím na posteli a se záchvaty různých emocí sleduji, jak se Chuck an Blair dávají dohromady znovu a znovu.
21:00 – Začínají se objevovat různé sháňky, jestli už se někdo zarty chystá alespoň k odchodu z domu směr rozlučková akce
Dobře, asi bych se mohla začít připravovat.
21:35 – Většina účastníků již na místě.
Já odesílám zprávu kamarádce, se kterou jsem měla mít sraz v půl desáte před jistým barem, že přijdu o pět minut déle. Ještě nejsem ani zdaleka přichystaná a cesta trvá dalších dvanáct minut, s podpatky dvacet.
22:10 – Party se rozjíždí
Přicházím. Žádám o první plechovku dietní coly.
22:30 – Všichni se zdají být veselejší a uvolněnější, než jindy.
Jdu si pro dalších plechovku a prvních pár lidí si všímá, že ‚takový alkáč jako já‘ ještě nepozřel kapku alkoholu.
23:00 – Objevují se první skupinová selfie. Smích od našeho stolu je hlasitější. Srkám čtvrtou plechovku dietní coly.
23:30 – Je na čase se přesunout jinam.
Já zoufalé srkám zbytky perlivé vody, protože po šesti plechovkách dietní coly vám dietní cola poteče i ušima. Sakra, kolik jsem vypila tekutin a jak to, že mám pořád žízeň?!
23:45 – Všichni se konečně s hlasitým smíchem odebrali ven před bar.
Mě bolí nohy a mám žízeň, protože se vypravovat začalo už před patnácti minutami a já jsem již čtrnáct a půl z toho připravena změnit lokalitu. Záčínám si uvědomovat, že alkohol zpomalil reakce mých přátel nejen, co se myšlenkových pochodů týká.
00:05 – S ještě hlasitějším smíchem vcházíme do podniku, který jak si plně uvědomuji, je skutečně díra. Chvíli přemýšlím jak to, že mi to tak nikdy nepřipadalo a pak mi zpětně dochází, že jsem tento lokál nikdy nenavštívila plně za střízliva, a to ani na rande, kdy mě sem brával můj bývalý, protože ze začátku to prostě chce panáka na kuráž. Říkám si, že fakt, že mě bral do takového ošuntělého podniku už na první schůzky, mi měl cosi naznačit.
00:06 – S naprosto vyprahlými ústy žadám o sklenku dietní koly, za kterou platím více, než za dvojitou vodku s colou. Jsem znechucena a nechávám dýško jen pět pencí, což každého barmana nebo číšníka ve Spojeném království vytáčí do běla.
00:30 – Všichni se rozkoukali a začínají se vlnit do rytmu.
Já postávám, nervózně se rozhlížím a podupávám nohou do rytmu, abych netrhala partu.
0:40 – První odvážlivci z naší party vyrážeji vstříci tanečnímu parketu.
Já mezitím bojuji s chutí koupit si vodku s džusem, protože už mam zase žízeň a nechci platit skoro dvě libry za skleničku hnusný „coly“ z draftu, když dvojitou vodku mám za libru padesát.
00:43 – Kamarád se mě snaží přesvědčit, že bych měla pít. Sám dry month nezvládnul, a tak se to snaží vymluvit i mně. A protože málem podléhám, připojuji se k davu, který se během jedné písničky rozjel tak, že někteří předvádějí vybrané taneční kreace i na místech, kde se dle mého úsudku sluší jen stát a klábosit s přáteli.
01:00 – Všichni paří. Já občas, hraje-li dobrý song. V opačném případě se nervózně vlním mimo rytmus, protože odmítám poslouchat tento otřesný šlágr.
01:05 – Všichni se seznamují.
Já odměřeně sleduji všechny typy lidí a rozřazuji si je do kategorií.
01:10 – Proč jsou všichni tak divní? Někteří víc, někteří méně.
01:18 – První člen party odpadá. Doslova. Vodka za necelou libru a 45kg váhy udělá své. Já se otrkávám, protože si uvědomuji, že lidé kolem mě mají tak upito, že jim je jedno, jestli tancuji jakostižený kůň.
01:35 – Dobře se bavím a cítím hrdost, že jsem nepodlehla, protože pařím stejně jako moji opilí kamarádi, ačkoliv mě kocovina nečeká.
01:45 – Lidé začínají být až moc rozevlátí a já místo tance už spíše jen postávám a pohupuji hlavou namáčklá na Djský pult.
01:50 – Doufám, že se to zlepší.
01:57 – Nezlepšilo.
02:00 – Konečně konec provozu! Odebírám se na toalety.
02:02 – Myji si ruce. Vedle umyvadla se válí po zemi dvě slečny a já se sama sebe ptám, jestli evoluce neudělala menší chybu.
02:03 – Po cestě za opilými přáteli, kteří ani zdaleka nevyklidili taneční parket, zhnuseně píšu peprný komentář o Aberdeenském pijanství v Prohibitionu.
02:08 – Dochází mi, že nemá cenu čekat uvnitř, protože mě sekuriťák probodává pohledem a kamarádi stejně musí být do sedmi minut pryč z baru.
Po cestě ven odmítám čtyři telefonní čísla, několik nabídek bujaré noci a dokonce dvě žádosti o fotku na snapchat.
02:14 – Kamarádi jsou konečně venku. Mrznu.
02:25 – Stále se dohaduje o tom, že se jde domkasína. Mrznu.
02:33 – Vyrážíme směr kasíno. Mrznu.
02:40 – O padesát metrů dále. Kamarádka upadá poté, co předvedla opileckou hvězdu. Všichni se smějeme. Mrznu.
02:45 – Všichni se opilecky smějí něčemu neurčitému. Směju se taky, ale pořád dost mrznu.
02:50 – Jdu napřed protože mrznu. S mým tempem bych v kasínu byla už tak nejméně půl hodiny.
02:56 – Kasíno! Rozmrzla jsem.
03:05 – Všichni se scházíme v kasínu. Vede se debata o tom, že nepiju alkohol.
03:10 – Probírá se porno.
03:11 – Děti, zvěř. Nerozumím nic souvislého a doufám, že se již nebavíme o pornu.
03:30 – Jsem unavená a tak nějak už je ten rozdíl bez a s alkoholem hodně.
03:35 – Dávám tomu ještě pět minut.
03:40 – Odcházím. Po cestě domů odmítám požadavek „Can I have your nummmmmmbljk“. Svahilsky totiž neumím.
Výsledek? Asi to tak nezní, ale stálo to za to a dokonce jsem si večer i užila, ačkoliv se s touto partou až tak neznám a nejsem zrovna společenský Romeo.
No comments